LUSH BOMBS

... dobrá propagace nebo dobrý produkt?

Snad každá blogerka, instablogerka a nebo youtuberka představovala Lush bomby a další jejich produkty. Pro ty z vás, kteří Lush neznají, je to obchod původem z Anglie zaměřený na mýdla, věci do koupele (bomby, pěna do koupele, oleje ...) a kosmetiku, všechny bomby a pěny by měli být ručně dělané a na některých produktech je i napsáno, který pracovník dělal přímo ten váš produkt, který si odnášíte domů.

Pamatuji si, jak jsem jako malá chodila s mámou a bráchou do obchodů Lush a kupovala jejich starší bomby, když kolem nich ještě nebyl takový humbuk. Tenkrát ještě nedělali tolik barevné bomby a co si pamatuji byly to jen kulaté bomby a žádné lodičky, hvězdičky...atd. To co se ale nezměnilo, je ta skvělá vůně, kterou se může pyšnit každá Lush bomba. No a protože teď má Lush mnohem více poboček, než když jsem byla malá, něco mě táhlo k tomu, abych je znovu vyzkoušela.

Už když jdete kolem prodejny cítíte všude vůni všech produktů, občas se z toho člověku až motá hlava. Já byla v prodejně na Andělu v obchodním centru, kde se o vás postará velmi milý personál. Je ochotný vám ve všem poradit a ukázat některé produkty mezi které patří třeba bomby nebo mýdla.
Já jsem  zvolila bombu THE INTERGALACTIC - která už podle jména slibuje vanu podobnou vesmíru. Takže podle mojí představy to bude krásná modrá voda s velkým množstvím třpytek a trochou růžové a fialové. Jelikož jsem poslední bombu měla hodně let zpátky, doufala jsem, že mi to vanu neobarví a nebudu jí pak muset drhnout nějakým bělícím práškem. Díky bohu se nic nezměnilo a i když jsem měla vodu tmavě modrou, jediné co po vypuštěné vaně zůstalo byl zlatý filtr třpytek. Ty pak šlo lehce spláchnout nebo otřít houbičkou s čističem. Mám celkem citlivou kůži, proto jsem čekala reakci pokožky. Naštěstí a k mému milému překvapení byla moje kůže hebká a lehce promaštěná.

Takže shrnutí mé zkušenosti? Určitě to není moje poslední Lush bomba.
Co se týče ceny bomby 169,- za bombu na jedno použití? Je to dost, co si budeme říkat, ale jednou za čas to je podle mě něco co vás nezrujnuje a super se u toho relaxuje. Jestli máte 170 a chcete si udělat "girl night" je Lush je přesně pro vás.

Karol ❤️

FIFTH ANNIVERSARY

... návštěva restaurace Oblaca v Žižkovské věži.

Minulý rok jsme s Božským oslavili výročí pět let (bože to je ale doba co?).
Na naše výročí spolu jsem se vážně moc těšila. Výročí jsme spolu slavili jen dvakrát. Ne snad že bychom zapomněli, ale máme výročí na konci června a oba jsme tou dobou jezdili na dovolené s našimi rodinami. Proto, když tento rok posunul Božský svou dovolenou o týden, abychom byli spolu, zajásala jsem. Týden před dnem D (nebo dnem V jako Výročí?) jsem začala zkoumat a pídit se po tom, co budeme dělat nebo kam půjdeme. ON mě samozřejmě děsil tím, že nic nevymyslel, nic naplánovaného nemá… dokonce zazněla i věta "My máme příští týden výročí?". No řekněte, kterou holku by to mrzelo. Pak přišel den V. přišla mi zpráva: "Vyzvednu tě v 18h, obleč se hezky, nejlíp sukně!" a já se v ten okamžik začala culit.

A culit jsem se nepřestala ani přes den ani v šest hodin, když mi napsal, že má zpoždění. Když konečně přijel a já šla ke vchodu, abychom tedy mohli odjet, stál tam s pěti obrovskými, dlouhými, bílými růžemi. Ví, jak miluji růže. Cestou na utajenou večeři Božský volal do restaurace, aby se omluvil za zpoždění a posunul rezervaci o 15 minut. Výraz na jeho tváři, když mu slečna v telefonu říkala, že rezervace neexistuje, byl vynikající. Naštěstí to během chvíle vyřešil. Později během hovoru cestou do restaurace vyšlo najevo, že rezervaci vytvořil už téměř tři měsíce dopředu, takže žádné plánování na poslední chvíli. V té době jsem ještě stále nevěděla, kam mě veze.

No a kam, že mě tedy dovezl? Zastavili jsme přímo pod Žižkovskou věží. Už jsme tam spolu byli dvakrát. Poprvé na narozeniny maminky Božského a podruhé na snídani. Takže naše výročí bylo do třetice všeho dobrého. Slečna u vchodu nám vzala sako a bundu a vedla nás ke stolu. Samozřejmě jsem doufala ve stůl u okna, ale tam je jedno kde sedíte, výhled je všude krásný.

Božský řídil, takže jsem si mohla dát něco s alkoholem. Nedokázala jsem odolat koktejlu Ruby Face. Jako neznalec alkoholu jsem poznala jen koňak a malinovou limonádu a tak jsem řekla: “Proč ne? Může to být dobré.” a taky že bylo. Dokonce drink ani nebyl v normální průhledné sklenici, ale v sklenici ve tvaru obličeje, který mi připomínal ten z Velikonočního ostrova. U jídla byl s výběrem trochu větší problém. Vše vypadalo lákavě, ale také byla všude nějaká přísada, kterou nemám ráda nebo se mi k tomu jídlu nehodila. Protože nejsem z těch, co si z jídel nechávají odstraňovat přísady. Snažila jsem se najít takové, které bude skvělé celkově. Vítězem se nakonec stalo rizoto, bohužel co vše v něm bylo si nepamatuji, ale s jistotou mohu říct, že tam byly kousky květáku, parmazán, smetana ale také rukola. Rizoto bylo opravdu výborné. Dokonce tak dobré, že jsem chtěla vylízat talíř. Božský ten šel na jistotu a dal si výborný steak s pečenými bramborami s tmavou šťávou. Normálně si dezert nedáváme, jídlo je většinou tak vydatné že není třeba, ale protože do Oblac nechodíme denně, dali jsme si jeden dezert napůl i přesto že v takových restauracích bývají malé. No jakmile nám číšník dort donesl, bylo mi jasné, že nebude problém se rozdělit ale spíš celý dezert sníst. A co že jsme to měli? Dort Pavlova - nikdy předtím jsem ho neměla ani o něm neslyšela a upřímně na mě byl příšerně sladký, ale pro ty, kterým nevadí dezert pusinky a sladké věci bude dobrou volbou.

Poslední tečkou za dokonalým večerem a skvělou oslavou byl dárek, kterým mě Božský překvapil. Dostala jsem od něj nádherný řetízek Swarovski ve tvaru srdce, to prý abych ho měla vždycky i když on nebude na blízku. Bylo mi téměř do pláče, když jsem tam seděla a přede mnou byl muž mého srdce, a i když to s ním za těch pět let nebylo vždy jednoduché, neustále mě dokáže překvapovat a dojímat.

Pro mě to bylo určitě nejhezčí výročí, jaké jsme spolu zažili, a už teď se těším, čím mě zase překvapí tento rok.

Jaké bylo Vaše nejhezčí výročí nebo rande? Napište mi do komentářů!

¨
Karol ❤️

ITALY

... týden v horách na sněhu.

Miluju léto a teplé počasí, ale jednou za rok prostě potřebuji navštívit hory a užít si hromady sněhu. Většinu dětství jsem jezdila na hory po republice. Na konci základky jsme s mámou jezdili do Železné rudy ale lyžovali jsme na Arberu v Německu. Nejlepší kopce, na kterých jsem zatím jezdila, jsou v Alpách v italském Predazzu poblíž Bolzana.

Byla jsem tam třikrát v Únoru během sezóny a jednou v Prosinci mimo sezónu. Kromě dramatického rozdílu v ceně ubytování jsou podmínky téměř stejné. Mimo sezónu tam je akorát uzavřeno o něco více sjezdovek a mnohem méně lidí. My jezdíme nejraději na sjezdovku na Bellamonte, Moenu a každý pobyt tam navštívíme i sjezdovku Predazzo.

A proč nejlepší hory na kterých jsem jezdila? Sjezdovky jsou dost široké. Nemusíte se tedy bát, že do Vás narazí každý druhý "kolega" na sjezdovce jako je tomu například u nás na Ještědu. Máte více možností kudy můžete jet, je zde totiž víc jak jedna cesta, ale všechny vedou k jedné lanovce. Proto se nemusíte bát, že vyjedete na druhé straně hory. Pokud by Vás ale Bellamonte přestala bavit je tu možnost přejet čistě pomocí vleku na druhou horu kde jsou další 4 sjezdovky. Takže je tam vážně dost vyžití. I pro děti je zde malý cvičný kopeček a hodně barů pro občerstvení.

Pokaždé se těším na zdejší pizzu a bombardino a letos mě naprosto ohromila nově postavená moderní restaurace Chalet44, kde jsem měla nejspíš nejlepší těstoviny carbonara za celý svůj život. Zaplatíte tam sice 1,50 za to, že si vůbec sednete (to je v Itálii běžné), ale jinak tam jsou ceny stejné jako v ostatních restauracích na sjezdovce.

Samozřejmě nemohla chybět ani ochutnávka aperolu ani místní švestkovice. 

V budoucnu bych se chtěla podívat na slovenské Tatry, protože i o nich jsem slyšela spoustu chvály. To se bohužel nedá říct o rakouských horách o kterých mi známí neřekli moc hezkých věcí. Jaké máte zkušenosti s horami Vy? Dejte mi vědět do komentářů.

 Karol ❤️

FARM PTÝROV

... restaurace kousek za Prahou.

Když s Božským jsme blízko Mnichova Hradiště, vždycky se stavíme na oběd na farmě Ptýrov. Nemáme to z Prahy sice nijak blízko, takže tam zavítáme jen jednou/dvakrát do roka, ale vždy je to kulinářský zážitek.

Během letních měsíců můžete v okolí farmy pozorovat koně a sedět na hezké zahrádce, a pokud by zrovna pršelo nebo bylo chladné počasí využít se dá útulná restaurace, kde na ozdobu mají vystavené trofeje ze závodů, ale i výstav.

Milá obsluha Vám nabídne například výborné domácí limonády, které jsou osvěžující hlavně v teplém létě. Kuchař pak připraví velmi dobrá sezónní jídla, která nejenom že dobře vypadají ale také výborně chutnají. My jsme tam třeba měli Kuře supreme se špenátovým kuskusem, Burger s hranolkami a majonézou ale i Pečeného pstruha na salátu nebo Steak s pečenými bramborami.
Pokud byste se rádi podívali na ceny nebo na polední menu, které je právě v nabídce, na stránkách je vždy k nahlédnutí na webových stránka farmy

Takže celkové hodnocení?

Jídlo: 5/5
Obsluha: 4/5
Okolí restaurace: 5/5
Dostupnost: 4/5
________________________________________________________________________________________________
Celkový zážitek ..... za mě  4/5 možných. Rozhodně stojí za návštěvu, kterou velice ráda zopakuji.


Karol ❤️

PARIS

... víkend s Božským ve městě lásky!


Náš výlet s Božským do Paříže měl už od začátku jeden z nejvíce klidných odjezdů ze všech našich výletů. Taky to bylo nejspíše kvůli tomu, že to byla má třetí návštěva Paříže (a hlavně i když něco zapomenete doma, přeci není nic snazšího než si to koupit na místě ne?)
Už na letišti mi ale bylo jasné, že tak lehké to nebude. Už jen kvůli strašnému zpoždění, kvůli kterému jsme stáli téměř dvě hodiny v letadle na letišti. Naše letadlo mělo bohužel zpoždění, nejdříve byl velký provoz a potom jsme měli nějakou závadu na letadle. Bylo celkem zarážející, že nám nenabídli ani vodu zadarmo jako nějakou omluvu, vodu jste si samozřejmě mohli koupit ale za nehorázné peníze. Cesta z letiště už pak byla jen rychlovka. Přímo na letišti si můžete koupit lístky na vlak do centra Paříže na RER (10,30 Euro) a také si tam můžete koupit balíček deseti jízdenek za 14-15 Euro, je to levnější než kupovat lístky po jednom.
Naše ubytování bylo sotva pár metrů od známého kabaretu Moulin Rouge. Pokoj sice nebyl v úplně nejlepším místě a sprcha byla zarážející, protože jí chyběla jedna stěna, ale stejně jsme v pokoji jen přespávali.

Hned jakmile jsme odložili kufry do hotelové recepce šli jsme se najíst. Na jeden z nejlepších burgerů co jsem měla (jo já vím, typické francouzské jídlo). Po celém tom dopoledni jsme totiž byli rádi, že se nám vůbec podařilo vyjít celý ten kopec až nahoru na Sacre-Coeur, abychom si mohli užít krásnou vyhlídku na celé město

Rada pro Vás, pokud za Vámi přijde v Paříži nějaký „pouliční prodejce“ nikdy mu neodpovídejte ani nereagujte, pokud nechcete přijít o 10E pro nic za nic.

Samozřejmě další den nás čekal ten největší skvost Paříže … Eiffelova věž! Metrem jsme dojeli až na Trocadéro, jsou odtamtud totiž ty nejhezčí fotky.

Můj tip? Pokud chcete fakt hezkou fotku, kde nebude tolik lidí, musíte tam co nejdříve. Kolem 10-11 hodiny tam už začíná chodit víc a víc lidí, navíc kvůli sluníčku budete mít více práce vyfotit tu nejhezčí fotku.

Samozřejmě jsme nemohli vynechat návštěvu vrcholku věže. Pokud jedete na Eiffelovku mimo sezónu nemusíte si kupovat lístky předem. Už jen protože u stánku stojí (student) 12,30E a přes net to stojí 40E a to je celkem rozdíl jen za to, že přeskočíte řadu, ve které nebudete stát déle jak 45m. Na vrchol nás dovezl výtah, ale dolů doporučuji jít pěšky (zabere to méně času než čekat celou frontu na výtah). Výhled z věže byl krásný. Paříž sice nemá tolik mrakodrapů jako New York, ale i tak si na tom výhledu každý najde své. 

Nemohli jsme vynechat ani pravidelnou zastávku v Laduree na Champs-Elysees vyhlášenou makronku a došli jsme až k Vítěznému Oblouku (opravdu nechápu jak se někdo dokáže vyznat v pařížské dopravě a už vůbec ne jak se někdo může odvážit vjet na kruhový objezd u oblouku na kole, klaksonem tam totiž opravdu řidiči nešetří). Od oblouku jsme se svezli metrem na jednu z nejhezčích stanic metra Louvre – Rivoli a došli ke krásné skleněné pyramidě. Po vyfocení několika fakt povedených fotek mě Božský pozval na večeři stejně jako když jsme byli v Římě.

Během víkendu jsme se také byli podívat u Notre-Damu nebo Pantheonu, zastavili se na zmrzlinu v Lucemburských zahradách, kde jsme viděli malou Sochu svobody, když už jsme tenhle rok viděli tu v New Yorku. Pěšky jsme pak došli až k Eiffelovce. Božský chtěl pak vidět fotbalový stadion Paris saint Germain, který byl naštěstí jen kousek. Poslední večer mě Božský vzal k Eiffelovce. Hodinu jsme tam čekali než začne svítit, abychom to viděli celou dobu (bliká každou celou hodinu).
Jediné co mě zklamalo byla cesta zpátky, když jsme museli dát 57E za taxík na letiště. Protože metro by nás dovezlo až moc pozdě.
Baví Vás mé články o cestovaní? Dejte mi vědět do komentářů.

 Karol ❤️